Nenávist po holocaustu
V roce 1946, v napjaté atmosféře poznamenané traumatem druhé světové války a holocaustu, se v Maďarsku znovu projevily středověké antisemitské pověry o rituálních vraždách. Podle těchto hluboce zakořeněných a absurdních předsudků měli Židé zneužívat krev křesťanských dětí při svých náboženských rituálech. V poválečném období se tento mýtus mírně proměnil. Nově se tvrdilo, že krev je zapotřebí k opětovnému zasvěcení synagog. Katastrofální ekonomická situace navíc dala vzniknout bizarnímu obvinění, že Židé vaří části těl křesťanských dětí do pokrmů.
Tyto fámy se šířily rychlostí blesku – od Budapešti přes Hajdúhadház a Debrecín až po Szeged či Dömsöd.
V hlavním městě začaly rozzuřené davy napadat židovské obyvatele a pustošit jejich domy i obchody, zatímco v několika dalších regionech propukly otevřené hony na lidi. Mnohé z těchto útoků se vyznačovaly extrémní brutalitou a v několika případech skončily ztrátami na lidských životech.
„Ani obyčejní lidé se zdravým rozumem netvrdili, že Židé páchají rituální vraždy. Ale v dobách vážné krize, kterých bylo ve 20. století bohužel mnoho, mnozí viděli své předsudky jako oprávněné a přijímali bludy vycházející z jejich podvědomí jako fakta.“
Historik János Pelle v rozhovoru pro Népszava
Vérvád, hisztéria, pogrom a holokauszt után, Interjú Pelle Jánossal, Népszava, 18. 10. 2020.
Další čtení / Zdroje
Vérvád, hisztéria, népítélet – „Zsidókérdés“ Magyarországon 1945-ben és 1946-ban
Pelle János (2020). Magán Kiadás
Antiszemitizmusok
Standelsky Éva (2007). Budapest: Argumentum