Státem řízené pronásledování a mobilizace
V srpnu 1944 nařídilo ministerstvo obrany oficiální zřízení zvláštních „cikánských“ pracovních praporů. Podle vyhlášky mělo být mobilizováno 10 000 až 12 000 „tuláků“, ve skutečnosti se však podařilo odvést jen zlomek z tohoto počtu. Jednou z hlavních trhlin nařízení bylo, že právně nedefinovalo pojem „tuláčtí Cikáni“. To umožnilo četnictvu jednat zcela svévolně: také usazení nádeníci bez písemných smluv byli často označeni za lidi „práci se štítící“ a následně odvlečeni.
Odvedení Romové museli pracovat ve vlastním civilním oblečení, označeni byli pouze národními trikolórovými páskami. Ačkoli některé župy začaly z vlastní iniciativy nutit k pracím celé rodiny, oficiálních státních jednotek nakonec vzniklo jen několik. Tato událost představuje nejméně zdokumentovanou kapitolu z dějin romské komunity v Maďarsku; poslední oficiální záznamy tyto prapory zmiňují v březnu 1945.
„Horthyho éru charakterizovaly především přístupy zaměřené na konkrétní problémy a nepřátelské spisy plné předsudků. Vycházelo se z předpokladu, že romská populace je parazitická, škodlivá, náchylná ke kriminalitě a ve všech ohledech škodlivá pro společnost. Pouze hudebníci byli považováni za ‚pracující Romy‘.“
Attila Jakab
historik
Další čtení / Zdroje
Lágerek népe – névtelen romák holokausztja
Márfi Attila (szerk.) (2014). Pécs: Pécs M. J. Város Önkormányzata, Janus Pannonius Múzeum.
Cigány katonai munkaszázadok Magyarországon 1944–1945-ben
Karsai László (1991). Hadtörténelmi Közlemények, 104. évf. 2. sz. 157–166. O.
Tények, adatok a cigányok háborús üldöztetésének (1939–1945) tanintézeti feldolgozásához
Szita Szabolcs (szerk.) (2000). Budapest: k. n.
A munkaszolgálat Magyarországon, 1939–1945
Szita Szabolcs (2004). Hadtörténelmi Közlemények, 117. évf. 3. sz. 817–858. O.