Ghettoizace v Maďarsku

Ghetta a domy se žlutou hvězdou

Ghettoizace v Maďarsku propukla s nebývalou rychlostí bezprostředně po německé okupaci v březnu 1944. Na Podkarpatské Rusi byl tento proces zahájen v brzkých ranních hodinách 16. dubna, kdy úřady zřídily šestnáct ghett a sběrných táborů. Krátce nato vzniklo dalších jedenáct těchto center v severní Transylvánii. Během několika málo týdnů bylo v těchto dvou strategických zónách tísnivě namačkáno bezmála 290 000 Židů. Do začátku června se nucené sestěhovávání rozšířilo na celé státní území s jedinou výjimkou – hlavním městem. V Budapešti byli Židé místo klasických ghett nuceni odejít do zhruba 2 000 určených budov, které byly viditelně označeny Davidovou hvězdou a vešly ve známost jako „domy se žlutou hvězdou“. Tyto objekty se bleskově přeplnily, chybělo v nich základní hygienické zázemí a brzy v nich propukl kritický nedostatek potravin.

Hlavním účelem této izolace a koncentrace židovských komunit bylo jejich úplné vyčlenění ze společnosti a příprava na nadcházející deportace do nacistických vyhlazovacích táborů. U venkovského židovského obyvatelstva byl tento plán takřka stoprocentně splněn. O několik měsíců později, po fašistickém převratu a převzetí moci Stranou Šípových křížů, však tragický osud uzavřeného ghetta nakonec postihl i zbývající Židy v Budapešti.