Deportace Romů a Sintů do Osvětimi-Březinky
Tento výnos znamenal zásadní přechod od lokálního pronásledování k systematické genocidě. V táboře byl zřízen takzvaný Zigeunerlager („cikánský tábor“), kde v důsledku nemocí, nucené práce a hromadného vraždění v plynových komorách zahynulo na 20 tisíc lidí. Následně 29. ledna 1943 Himmler nařídil zastavit deportace osob žijících v manželství s Němci a také těch, kteří sloužili v německé armádě, utrpěli na frontě zranění nebo obdrželi vojenská vyznamenání. Učinil tak poté, co zjistil, že do tábora smrti byly deportovány manželky a děti zasloužilých německých vojáků. Sami strážci SS v Osvětimi opakovaně naráželi na vězně, kteří byli veterány německé armády. Někteří z nich byli zabiti ještě předtím, než došlo k opravě rozkazu.
„Když se jeden z esesáků choval k jednomu z Cikánů obyčejně, ten na něj zakřičel: ‚Ty zbabělče, tady bojuješ proti ženám a dětem místo na frontě. Byl jsem zraněn u Stalingradu, mám vyznamenání, jsem vyšší hodnosti.“
Zpráva člena táborového odbojového hnutí
srpen 1943
DALŠÍ ČTENÍ / ZDROJE
Naród z popiołów: pamięć zagłady a tożsamość Romów, Warszawa
Sławomir Kapralski – 2012