Kolektivní trest jako veřejná podívaná
V noci z 26. na 27. června 1991 vypukly v Mławě nepokoje namířené proti místní romské komunitě. Bezprostřední příčinou byla dopravní nehoda, kterou způsobil sedmnáctiletý romský mladík. Ten z místa neštěstí ujel poté, co smrtelně zranil chodce. Přestože ho rodina následně předala policii, ve městě se rychle šířily fámy a vzrůstalo napětí. Dav až dvou set lidí začal ničit romské domy, vytloukat okna, rabovat a zapalovat majetek.
Útočníci zcela zničili sedmnáct domů a několik dalších vážně poškodili. Násilí trvalo dva dny, vyžádalo si desítky zraněných a donutilo mnoho romských rodin k útěku. Tento pogrom odhalil hlubokou sociální řevnivost a přetrvávající anticikanské stereotypy, kvůli kterým se tragická nehoda stala záminkou ke kolektivní odplatě.
„Bylo mi špatně, když jsem ty domy viděl, a viděl jsem je všechny. Byla to apokalypsa. Trubky o průměru dvou palců, silné jako lidská paže, byly zkroucené téměř do uzlů, kovová zábradlí a balustrády ohnuté jako těstoviny, okna vytržená i s rámy, vany vyrvané ze zdí… takové ničení vyžaduje určitý počet lidí a metodickou, koordinovanou akci. Tato úroveň destrukce byla naprosto nad fyzické možnosti malé skupiny, která byla později odsouzena.“
Adam Chmieliński, starosta Mławy