Oběti masakru
Ve středozápadním Maďarsku, konkrétně v okolí měst Székesfehérvár a Várpalota, tehdy žily dvě velké romské komunity: maďarští neboli „muzikantští“ Romové a Romové olašští. Většinu obětí masakru u jezera Grábler tvořili obyvatelé székfehérvárské osady, které úřady internovaly v říjnu 1944 a následně nasadily na nucené práce. S blížící se sovětskou frontou shromáždili 23. ledna 1945 příslušníci německé 1. tankové divize a milice Šípových křížů všechny internované Romy. Dne 14. února 1945 pak popravili více než sto z nich – převážně děti, těhotné ženy a starce. Oběti si musely samy vykopat hromadné hroby, případně je vrazi stříleli u otvorů vysekaných do ledu. Těla zavražděných pak zůstala ležet na místě nebo zmizela pod ledovou hladinou. Svědectví přeživších a poválečné soudní záznamy odhadují celkový počet mrtvých na 118.
Přestože se jednalo o jednu z největších masových vražd romského obyvatelstva během maďarského holocaustu (porajmos), památník obětem byl na místě vztyčen až o sedmdesát let později.
„Muže tam ráno odvedli kopat jámu. Nenechali je z té jámy vyjít, střelili je zezadu. Když jsme tam dorazily, všichni muži byli mrtví. A potom stříleli nás, ženy a děti.“
Svědectví jedné z přeživších
Harmat József: Roma holokauszt a Gábler-tónál. Várpalota-Veszprém: MNL Veszprém megyei Levéltára. p. 268.
Další čtení / Zdroje
Mi történt a Gábler-tónál? Konferencia az Ombudsmani Hivatalban.
Pharrajimos – Romák sorsa a nácizmus idején
Bársony János – Daróczi Ágnes (szerk.). Budapest: L’Harmattan Kiadó
A mai napig tömegsírt rejthet a horgásztó, ahol 118 cigányt végeztek ki a nyilasok
Tóth-Szenesi Péter. 444.hu