Nucená práce v Boru

V roce 1943 nasadila maďarská vláda přibližně 6 000 mužů, převážně Židů, spolu se svědky Jehovovými a sabatariány, do Německem kontrolovaných měděných dolů v srbském Boru. Zpočátku snesitelné podmínky se dramaticky zhoršily po příchodu podplukovníka Edeho Marányiho, který v táboře zavedl brutální režim plný mučení a poprav bez soudu. Jakmile se v září 1944 začala hroutit fronta, byli nuceně nasazení dělníci hnáni na sever ve dvou vlnách. První skupina směřovala do Říše; bezmála tisíc z těchto mužů zmasakrovaly jednotky SS v Crvence a další postříleli maďarští strážní – mezi oběťmi byl u obce Abda i slavný maďarský básník Miklós Radnóti. Druhou vlnu vězňů naopak zachránili jugoslávští partyzáni, kteří kruté dozorce popravili a osvobozené muže začlenili do svých řad.