Pogrom v Kunmadarasi

Sociální napětí, antisemitismus a násilí v poválečném Maďarsku

Pogrom v Kunmadarasi z 21. května 1946 byl důsledkem hlubokého poválečného sociálního napětí, ekonomického kolapsu a nepřátelství vůči židovským přeživším. Tato zášť byla částečně živena propagandou a namířena proti navrátilcům, kteří požadovali restituce a odškodnění za zabavený majetek. V této napjaté atmosféře navíc znovu ožila takzvaná pověra o rituální vraždě – staletý antisemitský mýtus se středověkými kořeny. Židé byli lživě obviňováni z toho, že používají krev křesťanských dětí k opětovnému zasvěcení synagogy, nebo že vaří části dětských těl do pokrmů.

Během samotného incidentu napadl rozzuřený dav židovské trhovce a začal je bezhlavě bít holemi a pracovními nástroji. Útok si vyžádal tři lidské životy a čtrnáct dalších těžce zraněných.

Místní úřady nedokázaly násilí včas zabránit, a to i přes posílenou přítomnost policie. Pogrom ukončil až příjezd župních policejních posil a vojáků vyslaných na přímý sovětský rozkaz.

Následné vyšetřování vedlo k zadržení 120 osob, z nichž Lidový soud formálně obžaloval 59 pachatelů. Odsouzeno bylo devět z nich, přičemž tři osoby původně dostaly trest smrti. Tyto nejvyšší tresty však byly později zmírněny na odnětí svobody.

Historici a badatelé nabízejí pro tento pogrom různá vysvětlení. Někteří jej vnímají jako přetrvávající důsledek fašistické ideologie, jiní jako projev antisemitismu účelově využívaný komunistickou stranou k politickým cílům a další jako přirozený produkt celkové nestability bezprostředně po skončení války. Tyto tragické události našly odezvu i v kultuře, nejvýrazněji v románu Pála Závady z roku 2016, který v maďarském originále vyšel pod názvem Egy piaci nap (Den na trhu).