Státem řízená kampaň, která donutila polské Židy k odchodu do exilu
Dne 9. března 1968 pronesl Władysław Gomułka, první tajemník Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany, dvouhodinový projev před stranickými aktivisty ve varšavském Kongresovém sále. Jeho vystoupení, vysílané celostátně v rozhlase i televizi, obvinilo „sionisty“ a intelektuály z neloajality vůči polskému státu. Řeč, která zazněla uprostřed studentských protestů a politických nepokojů, dala veřejný signál k zahájení antisemitské čistky, jež zásadně změnila podobu polské společnosti.
Od politických represí k národnímu vyloučení
Kampani roku 1968 předcházela šestidenní válka, po níž Polsko přerušilo diplomatické styky s Izraelem. Režim tehdy využil geopolitické klima a začal Židy ztotožňovat se sionistickými sympatizanty a „nepřáteli socialismu“. Gomułkův projev tento narativ plně zkrystalizoval: „Jsou v Polsku židovští nacionalisté, stoupenci sionistické ideologie? Jistě ano,“ prohlásil za bouřlivého potlesku. Antisemitské narážky tehdy záměrně smísil s odsuzováním intelektuálů a studentů – jako údajné podněcovatele nepokojů jmenoval osobnosti jako Kazimierz Dejmek, Stefan Kisielewski, Paweł Jasienica či Antoni Słonimski.
Tato rétorika rozpoutala státem posvěcený hon na čarodějnice. Tisíce občanů židovského původu musely odejít z univerzit, armády i státních institucí. Pod tvrdým tlakem bylo k emigraci donuceno 13 000 až 20 000 lidí, kteří tak přišli o práci, domovy i občanství. Mnozí opouštěli Polsko s jednosměrnými cestovními doklady a často za sebou nechávali rodinné hroby i veškerý osobní majetek. Březnová kampaň, organizovaná pod záminkou „antisionismu“, se stala jednou z nejtemnějších kapitol komunistické éry a drasticky přerušila staletou židovskou přítomnost v Polsku.
„Odešel jsem z Polska, protože to byla jediná země, v níž jsem nemohl být Polákem.“
Neznámý emigrant citovaný v Muzeu POLIN, 2018