Rituální pověra, která zabíjela
Dne 4. července 1946 vypukl v Kielcích násilný pogrom, při němž místní civilisté, vojáci polské armády, milicionáři a důstojníci Sboru vnitřní bezpečnosti brutálně zavraždili přeživší holocaustu, kteří se po válce vrátili domů. Násilí, které rozpoutalo falešné obvinění z únosu a rituální vraždy křesťanského chlapce, si vyžádalo 42 lidských životů a desítky zraněných.
Fámy, nenávist a spoluvina státních složek
Vše začalo zmizením osmiletého polského chlapce, který se později vrátil domů nezraněn. Při výslechu však lživě tvrdil, že ho unesli Židé z domu v ulici Planty č. 7. Fáma se rychle rozšířila, přilákala rozzuřený dav a vyvolala ozbrojený zásah milice, armády a bezpečnostních složek. Místo toho, aby státní orgány obnovily pořádek, se k útočníkům samy připojily. Židé byli surově biti, stříleni a vyhazováni z oken; někteří byli chladnokrevně popraveni.
Pogrom odkryl přetrvávající sílu antisemitských mýtů – zejména středověké pověry o rituální vraždě – a propojení antisemitismu s poválečnou politickou nestabilitou. Navzdory válečnému utrpení ožily staré resentimenty, nově přiživené strachem z židovského vlivu v nastupujícím komunistickém režimu. Zapojení útočníků, z nichž mnozí měli předválečné vazby na radikálně nacionalistické a antisemitské organizace ONR (Národně-radikální tábor) a NSZ (Národní ozbrojené síly), demonstrovalo hluboce zakořeněnou ideologickou kontinuitu. Pogrom v Kielcích šokoval celý svět a odstartoval masovou emigraci Židů z Polska.
„Stačí říci, že jak zástupce velitele vojvodského velitelství Občanské milice Roman Olszański-Przybyłowski, tak i personální důstojník tohoto velitelství Stefan Latosiński se ukázali být utajenými členy NSZ… Stefan Sędek, právník a předválečný aktivista ONR v Kielcích, který vyslal první hlídku do Planty 7… pogrom byl z velké části jejich dílem.“
Joanna Tokarska-Bakir