Akt vzdoru uvnitř vyhlazovací mašinérie
Romské povstání v Osvětimi-Březince vypuklo 16. května 1944 v takzvaném Zigeunerlageru – romském táboře, kde bylo uvězněno asi šest tisíc Romů a Sintů. Téhož dne se jednotky SS připravovaly na likvidaci tábora a odeslání jeho obyvatel do plynových komor. Vězni však byli předem varováni o svém osudu a ozbrojili se vším, co se jim podařilo najít: noži, lopatami, tyčemi a kameny. Když jednotky SS vstoupily do tábora, narazily na zuřivý a nečekaný odpor. Překvapení strážci se stáhli a popravu odložili. Ačkoli k likvidaci došlo v srpnu 1944, vzdor toho dne se stal jedním z nejvýraznějších symbolů romské statečnosti během holocaustu – okamžikem, kdy neozbrojený, pronásledovaný lid hájil svou důstojnost tváří v tvář systematickému vyhlazování.
„Esesáci obklíčili baráky obývané Cikány. Několik esesáků vešlo do obytných baráků a křičelo ‚Los! Los!‘ V barácích bylo naprosté ticho. Cikáni se shromáždili uvnitř, ozbrojeni noži, lopatami, železnými nástroji, páčidly a kameny, a čekali, jak se události vyvinou. Z baráků nevyšli. Mezi SS zavládlo zděšení. Opustili baráky. Po krátké poradě šli za velitelem operace do Blockführerstube. Po nějaké době jsem zaslechl hvizd píšťalky. Esesáci, kteří obklopovali baráky, opustili svá stanoviště, nastoupili na nákladní auta a odjeli.“
Tadeusz Joachimowski
vězeň Osvětimi