Osm dní protižidovského násilí v okupované Varšavě
V březnu 1940, během německé okupace Polska, vypukla ve Varšavě vlna protižidovského násilí. Skupina pod vedením Andrzeje Świetlického, šéfa Národní radikální organizace (NOR), podněcovala útoky na židovské obyvatele i jejich majetek. Pogrom trval osm dní, přičemž německá i polská policie zůstaly zcela pasivní. Ačkoli někteří historici předpokládají německou provokaci, nepokoje odhalily sílu předválečných antisemitských nálad, které v podmínkách okupace získaly naprostou svobodu.
Antisemitská nenávist za okupace
Násilí začalo na Velký pátek 22. března 1940 útoky na židovské obchody a chodce v centru Varšavy. Dav čítající několik stovek lidí, složený převážně z městské spodiny a studentských kruhů, raboval obchody a přepadal soukromé domy i instituce, včetně kanceláří Židovské rady. Agresoři tloukli oběti přímo na ulicích – snadno rozpoznatelné podle povinných pásek s Davidovou hvězdou. Místa jako Bankovní náměstí či náměstí Żelaznej Bramy se stala dějištěm vleklého teroru. Brutalita po několika dnech náhle ustala z dodnes nejasných důvodů. Incident však naplno odkryl hluboce zakořeněný antisemitismus v části polské společnosti i cynickou spoluúčast německých okupantů, kteří násilí záměrně nechali volný průběh.
„Ulice byla tichá; několik lidí kráčelo podél zdí. Většina je označena Davidovou hvězdou. Se strachem se ptají jeden druhého: ‚Můžeme jít dál?‘ Najednou jsem se zastavil. V dálce jsem slyšel tříštění skla a výkřiky útočníků: ‚Bijte je, chyťte Židy!‘ Ozbrojeni různými holemi a železnými tyčemi obklíčili staršího Žida a začali ho nemilosrdně bít.“
Anonymní svědek
Archiv Židovského historického institutu