Přepadení přeživších snažících se uniknout z poválečného Polska
V noci z 2. na 3. května 1946 zastavili ozbrojení partyzáni poblíž Krościenka nákladní auto se šestadvaceti Židy, kteří mířili k československé hranici. Útočníci se vydávali za vojáky a patřili k protikomunistické odbojové jednotce pod velením Józefa Kuraśe, známého pod přezdívkou „Ogień“. Akci přímo vedl osmnáctiletý Jan Batkiewicz s krycím jménem „Śmigły“. Celá konfrontace vyústila v brutální masakr, při němž zemřelo dvanáct lidí.
Poválečné násilí a smrtící dědictví antisemitismu
Přepadení začalo pod záminkou rutinní kontroly totožnosti. Jakmile partyzáni zjistili, že cestující jsou Židé, okradli je o peníze i cennosti a poté jim nařídili nastoupit do řady. Útočníci vyzbrojení automatickými zbraněmi zahájili palbu, při níž na místě zabili jedenáct lidí a dalších pět zranili; jeden ze zraněných později v nemocnici zemřel. Mezi oběťmi byli muži, ženy i děti. Ty, kteří masakr bezprostředně přežili, útočníci chladnokrevně dorazili přímo na zemi.
Tento masakr byl jak loupežným činem, tak projevem ideologické nenávisti. Kuraśova jednotka již dříve šířila antisemitské letáky, v nichž vyzývala k likvidaci Židů obviněných ze spolupráce s komunisty. V komuniké z února 1946 sám „Ogień“ otevřeně nabádal k „vyvražďování a věšení židovských darebáků“. Vraždy u Krościenka se staly otřesným svědectvím o tom, jak silný antisemitismus v Polsku přetrvával i po holocaustu. Terčem násilí se stali lidé, kteří sice přežili nacistické vyhlazování, ale domova se nedočkali a byli zavražděni při pokusu o emigraci.
„Ležela jsem na zemi a slyšela jsem, jak mezi sebou mluví o mém synovi: ‚Ten malý hodně naříká, dorazte ho,‘ a střelili ho do hlavy podruhé.“
Maria Galler
Přeživší