Židovská menšina je v České republice relativně málopočetná; o jejím přesném vymezení a počtu, ať již na náboženském či národnostním základě, se vedou odborné debaty. Menšina má zaručenu řadu práv a svobod odpovídajících evropským standardům. Antisemitismus v současné České republice je obecně méně rozšířený než v jiných částech střední a východní Evropy, nicméně i nadále představuje latentní bezpečnostní hrozbu.
Zčásti navazuje na dlouhodobé tradice různých forem antisemitismu v prostoru českých zemí, zčásti přejímá soudobé narativy z globálního prostředí. Vedle historických proudů všeslovansky zaměřeného antisemitismu, neonacistických uskupení a individuí a dědictví komunistického antisionismu (který většinou pouze maskoval antisemitské stereotypy) se v posledních dekádách projevuje i vzestup islamistického antisemitismu a antisionismu tzv. „nové levice“ (který ovšem často obsahuje i více či méně skryté antisemitské postoje). K nárůstu antisemitských vyjádření výrazně napomohl internet a nástup nových sociálních sítí, což akcelerovalo v době pandemie Covidu-19 (ta byla spojená s různými antisemitskými konspiračními teoriemi, např. o finančních ziscích z očkování). Od října 2023 pak dominuje při formulaci antisemitských narativů vztah ke konfliktu mezi Izraelem a jeho nepřáteli. Nenávist k Izraeli je transformována i do útoků na židovskou komunitu v České republice.
Antisemitské projevy lze identifikovat především v šíření nenávistných vyjádření a konspiračních teorií na internetu. Nicméně z on-line prostoru přicházejí i násilné výhružky a odehrává se zde plánování antisemitských akcí ve fyzickém světě. Mimo on-line sféru také převažují verbální výpady a psaní antisemitských nápisů a nálepek, případně symbolické poškozování židovských objektů. Objevily se však i případy plánování a pokusů o závažné útoky proti majetku i proti lidem. Nebezpečí zvyšuje i transnacionální provázanost antisemitské scény, což se opět výrazně projevuje v digitalizovaném prostředí, ale má dopady i ve fyzickém světě v České republice i v zahraničí.
Terezín je klíčovým místem paměti holocaustu ve střední Evropě. Původně pevnostní město se během druhé světové války stalo ghettem a tranzitním táborem, kde byli vězněni a odkud byli deportováni Židé z celého regionu. Video reflektuje význam paměti, vzdělávání a historické pravdy. Skrze prostory Terezína, archivních materiálů a vzdělávacích návštěv ukazuje, jak dějiny antisemitismu zůstávají propojené se současností — zejména tváří v tvář popírání, překrucování a současným formám nenávisti.
HISTORICKÉ ZÁKLADY A POVÁLEČNÉ KONTROVERZE
Židovské dějiny na území českých zemí mají více než tisíciletou tradici. Neodmyslitelně spoluvytvářely charakter regionu. Zejména v Praze vzniklo jedno z nejvlivnějších židovských center Evropy. Židovské obyvatelstvo však čelilo v různých obdobích ve větší či menší míře i vyloučení, diskriminaci a občasné brutální eskalaci násilí proti němu. Na tradiční spíše nábožensky odůvodňované formy antisemitismu navázaly od konce 19. století i nové formy, vázané na vzestup českého i německého nacionalismu (tyto nacionalismy přitom byly vzájemně vůči sobě nepřátelské, v Židech však identifikovali společného nepřítele). I když za první československé republiky v letech 1918–1938 měla židovská a sionistická uskupení relativně silnou politickou podporou, viditelné a nenávistné bylo i antisemitské spektrum.
Antisemitské tendence začaly sílit v tzv. druhé republice na přelomu let 1938–1939 a projevily se i v obsazených pohraničních územích (např. při tzv. křišťálové noci v listopadu 1938 v Sudetech). K tragické eskalaci došlo po okupaci českých zemí v roce 1939. V Protektorátu Čechy a Morava a v okupovaném pohraničí byli Židé systematicky zbavováni práv, vyvlastňováni, deportováni a vražděni. Výraznou roli sehrál Terezín. V tamní pevnosti vzniklo ghetto, přes které byli židé posíláni do vyhlazovacích táborů, mnoho jich však zahynulo i přímo v Terezíně. Nacisté se neštítili inscenovat pro účely propagandy údajně šťastný život Židů v tomto ghettu. V průběhu války bylo vyhlazeno kolem 80 000 Židů z českých zemí (údaje se však liší), další tisíce emigrovaly těsně před válkou nebo během ní. Velká vlna vystěhovalectví do Izraele následovala po válce. Tím došlo ke zcela zásadní proměně židovské přítomnosti, kdy se demograficky a kulturně stala tato menšina mnohem méně viditelnou než doposud.
Přitom i po roce 1945 čelili Židé, včetně navrátivších se z koncentračních táborů, různým předsudkům a neochotě vrátit jim arizovaný majetek. Naštěstí však v té době nedošlo k protižidovským pogromům jako v některých jiných zemích střední a východní Evropy. Dočasná pomoc Izraeli při a po jeho vzniku ze strany Československa nepřinesla dlouhodobé zlepšení. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 bylo využíváno k šíření antisemitismu rétoriky, která navenek pracovala s antisionistickými narativy. To se opakovalo i v kampaních po roce 1967, kdy došlo i k přerušení diplomatických vztahů Československa a Izraele. Specifická politika paměti ve vztahu k holocaustu selektivně zdůrazňovala roli komunistického antifašismu a opomíjela širší kontext židovského holocaustu. Je však skutečností, že proti otevřeně antisemitským výpadům, například ze strany mladých neonacistických part, režim „reálného socialismu“ zasahoval (byť se snažil svalit vinu za takové postoje mládeže na vlivy ze Západu).
PAMĚŤ, ODPOVĚDNOST A DEMOKRATICKÁ ODOLNOST
Po pádu komunismu v roce 1989 se otevřela možnost pro nový rozvoj židovské menšiny a pro připomínání židovských dějin a kultury v českých zemích. Velká část politické reprezentace podporovala a podporuje vztahy s Izraelem i práva židovské menšiny v České republice, včetně majetkových restitucí židovských organizací. Mezi veřejností, včetně mládeže, se objevují i projevy filosemitismu.
Nicméně svobodné prostředí umožnilo i vzestup antisemitismu, který byl v devadesátých letech spojen hlavně s konspiračními kruhy kolem antisemitských periodik a neonacistickými i neofašistickými skinheady. Později nabyl sofistikovanějších forem. Na českém území se projevuje i globální islamistický antisemitismus a antisemitismus „nové levice“.
Boj proti antisemitismu je důležitou součástí budování odolné demokracie. Židovská menšina – byť nepočetná – se sama intenzivně podílí na ochraně vlastních práv a důstojného života. K němu patří i historická paměť, včetně úcty k obětem a přeživším holocaustu. Různé aspekty rozpracovává vládní Strategie boje proti antisemitismu v České republice na roky 2025 – 2030.
