Zřízení ghetta a tranzitního tábora v Terezíně

Jews from Bohemia and Moravia are segregated

V listopadu 1941 se SS rozhodla zřídit ghetto a tranzitní tábor pro Židy z Protektorátu v Hlavní pevnosti Terezín, v němčině Theresienstadt. Terezín byl pevnostním městem postaveným na konci 18. století rakousko-uherskou monarchií. Město se v době druhé světové války nacházelo poblíž hranic s Německou říší a v blízkosti železniční trati spojující Prahu s Drážďany a Berlínem. První skupina židovských vězňů dorazila do Terezína 24. listopadu 1941 z Prahy z dnešního Masarykova nádraží (tehdy Hybernského) přes stanici v Bohušovicích nad Ohří, vzdálenou přibližně 3 kilometry od terezínské pevnosti. Tato skupina, tzv. Aufbaukommando (stavební komando) o 342 mužích, měla za úkol připravit podmínky pro příjezd až 60 000 Židů do Hlavní pevnosti Terezín.

Čeští obyvatelé pevnostního města byli násilně vystěhováni. Ghetto a tranzitní tábor byly přísně odděleny od okolí a střeženy českými protektorátními četníky, kteří byli umístěni ve Wieserově domě. Tábor spravovalo velitelství SS; organizační záležitosti řešila židovská samospráva. Nacisté využívali Terezín ke čtyřem vzájemně se překrývajícím účelům: jako tranzitní tábor, ghetto pro privilegované, propagandistické ghetto a jako tábor pro výměnu Židů.

Do konce roku 1942 byla většina židovského obyvatelstva, více než 61 000 mužů, žen a dětí, deportována do Terezína z Protektorátu. Transporty do Terezína byly vypravovány až do roku 1945. Transporty byly vypravovány také z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a na konci druhé světové války ze Slovenska a Maďarska. Za necelé čtyři roky prošlo ghettem v Terezíně více než 150 000 židovských mužů, žen a dětí z celé střední Evropy. V Terezíně zemřelo asi 34 000 židovských mužů, žen a dětí, z nichž většina byli starší lidé.